AMEN.

Jóga je pro mě cestou, jak se přiblížit svému tělu. A skrze tělu i své duši. Každý máme nekonečně mnoho možností, najít si svůj jedinečný přístup. Můžeme jít po vyšlapané cestě nebo si tu svou postupně budovat a nacházet.

A jen dodám, že je důležité umět si najít i svůj výstup. Ať už se jedná o výstup na vysokou horu, výstup ze své komfortní zóny, výstup se svými názory a emocemi. Prostě výstup. Vyjádřit se, jít si za svým a nebát se prezentovat to, kdo jsem.

Současná chvíle není nikdy nesnesitelná, jestliže žiješ právě jen touto chvílí. (motto)

Jako u všeho je důležité znát i míru. Vědět, kdy je potřeba odvážně vystoupit a kdy je potřeba se pokorně stáhnout. Umět oboje a nebát se ani jednoho. Nebát se, že když vystoupíme, stane se něco zlého. Nebát se, že když se stáhneme a nekonáme, stane se něco zlého. Pak už ta míra je nastavena snadno a lze se v ní plynule pohybovat oběma směry. 

Jakmile obavy z výstupu převáží, budeme stále pokorně staženi. I ve chvíli, kdy je na místě se ohradit - vystoupit a konat. Jakmile obavy ze vstupu převáží, budeme stále jen konat, orientovat se ven, válcovat vše a všechny kolem sebe. I ve chvíli, kdy pro naše nejvyšší dobro by bylo se pokorně stáhnout - naslouchat či vnímat, kdo skutečně jsem a co skutečně chci.

Pro některé lidi má "vzdání se" negativní nádech, neboť si pod tím pojmem představují lhostejnost nebo neschopnost řešit životní problémy, nebo dokonce porážku. Skutečné vzdání se je však něco jiného. Neznamená to, že nic neděláte a jen pasivně přijímáte jakoukoli situaci. Ani to neznamená, že jste si přestali dělat plány do budoucna. 

Vzdání se je projevem prosté a hluboké moudrosti, která člověka vede k tomu, aby neodporoval proudění života. 

A proudění života můžete prožívat jedině v přítomném okamžiku. Vzdát se tudíž znamená přijímat přítomný okamžik bezpodmínečně a bez jakýchkoli výhrad. Vzdát se životu znamená vzdát se vnitřního odporu k tomu, co existuje. Bez obav k tomu zaujmout jakýkoliv postoj...

Defacto se jedná o harmonii ženského a mužského principu, jin a jang, Měsíce a Slunce.

A to se odráží i v mé jógové praxi. 

V okamžiku, kdy vzniká potřeba a nutnost se pokorně stáhnout dovnitř, převládají relaxační a protahovací cviky a techniky. V okamžiku, kdy se potřebuji probrat z netečnosti volím aktivnější a více posilovací pozice, které nabudí mé tělo i mysl.

A tyto dvě vlny se přirozeně střídají. Na základě mých vlastních potřeb.

A to je podle mě cesta, kdy jóga může dobře sloužit i nám, lidem v západní civilizaci. 

A nestane se dalším zlým pánem - lákadlem na základě vnější motivace. Vidinou vyrýsovaných svalů, ultra rozvinutých kloubních rozsahů, neutrálního postoje a stále dobré "pozitivní" nálady, meditačního sedu v zenovém prostředí, jako vrchol duchovního rozvoje. 

To už se mnohem více přiblížíte sami sobě, když si s chutí dáte třeba Vaše oblíbené vepřo-knedlo-zelo a zapijete oroseným pivem. Mnohem, mnohem víc...