Levandule se vyskytuje převážně na prosluněných svazích. 

Tradiční oblastí pěstování je jihovýchodní Francie v Provence, ale pěstuje se i v mnoha dalších zemích jižní Evropy, v Alžírsku... Již v antickém Římě nálev z jejího květu přidávali do koupele, odtud i její název (latinské lavare = mýt, umývat se).

V průměru dorůstá až do výšky 50 či 60 cm. 

Lidově se ji říká také dulenka, devandule, špikanard nebo špikrnát. 

Levandule se vkládá i mezi oblečení do šatníku, které provoní a zároveň odpuzuje šatní moly. Používá se i v kuchyni - hlavně ve Francii, Španělsku a Itálii, kde je jednou ze součástí provensálského koření. 

Květ levandule

je pro své zklidňující účinky přidáván do směsí bylinek užívaných při bolestech hlavy, nespavosti, nervozitě a závratích.   

V aromaterapii se nejčastěji používá ve formě esenciálního oleje. 

Jako jeden z mála esenciálních olejů - lze levanduli bezpečně použít neředěnou na kůži.

Levandulová silice je složena z více než 150 látek. Při vtírání do pokožky se velmi rychle vstřebává a v krvi ji lze zjistit již za 5 minut.

Již po staletí je levandule užívána na podporu trávení, spaní, k uklidnění při úzkostech a depresích. Pro svou schopnost zlepšit náladu byla považována i za antidepresivum. 

Všeobecně se jedná o nejoblíbenější a nejpoužívanější esenciální olej na světě.