Ponoření se do přítomného okamžiku - jen pro odvážné!
Ono totiž takové ponoření se do tady a teď má pro nás velký význam.
Přinese nám totiž vždy to, co potřebujeme, bez ohledu na to, jestli to chceme.
To je totiž velký rozdíl - potřebovat a chtít.
A mnohdy se to rozchází natolik, že vzniklá mezera a rozestup těchto dvou veličin nás může značně vykolejit, jakmile dojde na lámání chleba.
Znamená to ale i to, že pokud je někde překážka, bolístka či vnitřní zranění, které tomu proudu brání - vyplave na povrch. Aby nás mohlo definitivně opustit a my jsme mohli lehčí a bystřejší pokračovat dál. Ale chce to pořádný koule... se tomu postavit čelem a zůstat s tím, co přichází.
Možná proto tak rádi utíkáme do minulosti a budoucnosti, abychom nemuseli čelit tomu, co je tady a teď.
Možná proto tak ochotně přijímáme nemoci a hýčkáme si je, protože i to je snazší než se postavit hluboké pravdě čelem. Hlubokým bolestem čelem. Co vylézá na povrch, co je ukryto hluboko uvnitř nás. Protože to není vždy jen příjemné.
Ale tím, že si toho nebudeme všímat a budeme dělat, že to není, to nezmizí.
Naopak - začne se to kupit. Bublat, vřít...a pak víte jak to je... každý někdy zažil situaci, kdy bouchnutí papiňáku je slabý odvárek proti tomu, když bouchne něco, co v nás vřelo pěkně dlouho dobu. A to bouchnutí je pořád ještě lepší případ, někdy nás to, co nás sžírá uvnitř nakonec připraví i o život, tzv. sežere zevnitř.
Aby se dalo dobře projít a srovnat se s přítomným okamžikem je dobré ho mít v případě potřeby s kým sdílet, i kdyby to byl jen kus papíru, deník nebo Váš věrný přítel, kamarádka anebo důvěryhodný psycholog.
Mě pomáhá obojí - píšu si deník (jiný než tyto dopisy) a sdílím to s mými nejbližšími. Ne vždycky všechno, ale nebojím se toho - což je základ. Pak už to jede samo...
Tyto dopisy vznikají jako dozvuk toho, co se u mě odehrálo poté, co jsem se odevzdala přítomnému okamžiku a za A) prožila krásné a světlem zalité chvíle, uvědomění, souznění... nebo za B) vylezla z temných hlubin ještě celá od bahna. Obojí se pravidelně střídá a obojí má pro mě stejně zásadní význam. Akorát někdy mi dá zabrat si to uvědomit, když lezu z tý hluboký díry plný odpadků :-D
Jen pár dní/hodin poté, co jsem se vynořila z temných hlubin, občas ještě pokrytá špínou a prachem, ale už regenerujíce na slunci při vnímání nových prostor, které se uvnitř mě samotné otevřely. Které mi umožňují zhluboka dýchat, více vnímat a plněji žít.
Hoodně unavená i na fyzické úrovni, ale zároveň vnímám jak se mi životní energie potupně rozlévá do míst, o kterých jsem ani neměla ponětí, že existují.
Cítím se více živá, více já. Teda až se z toho vzpamatuju :-D
p.s.: Myslím na Vás, kteří zažíváte obdobné situace a stavy. Jste hustý!!!
Dýchejte... hluboký nádech, hluboký výdech...
A nezapomínejte, že vše je tak, jak má být.
Jsme v tom společně.
Jógová cvičení, která obsahují intenzivní napětí, byla původně vymýšlena pro Indy, kteří jsou známí pro svou netečnost. Na druhé straně pro lidi v západním světě je typická přílišná vůle a urputnost. A s tímto vědomím je třeba k józe přistupovat.
Tohle jste o pozdravu Slunci určitě ještě nečetli! :-)
Bolest za krkem, tíha na ramenou, unavené oči a otupělost, kterou nezachrání ani silné espresso...
Praxe klidu a míru. Zklidňující jógová sestava, která Vám pomůže odložit náročný den a připravit se na klidný spánek...
Oni se dají kolena zamknout? Ano, to dají...
Jógové dechové techniky (pránájáma) jsou vhodné i pro úlevu od horka. Základní ochlazovací techniky jsou dvě - jsou velmi jednoduché a opravdu dobře fungují!
A její konejšivá náruč. Tato známá aromatická a léčivá rostlina v sobě nese nečekanou symboliku.
Jedna ze základních dechových technik je technika plného jógové dechu.
...aneb očekávání a lpění jako jeden z důvodů toho, proč život nežijeme, ale pouze jej přežíváme.
Nevědět nic o tomto malém stromku, řeklo by se, že roste úplně divně a na křivo... A přitom je to pro ni naprosto typické. Bez toho by nebyla bonsají, chybělo by jí kouzlo a nebylo by to "ono"...
Stejně jako věříme tomu, že po noci přijde ráno...
